Zpráva Ústředního výboru Komunistické strany Československa XXIII. sjezdu KSČ, konanému v Praze dne 29. 11. 2014

(zprávu přednesl RSDr. Jiří Vábr)

Vážené soudružky, vážení soudruzi, milí hosté,

scházíme se opět po uplynutí několika let, tentokrát již na XXIII. sjezdu naší strany. Já před Vás předstupuji z pověření ústředního výboru naší strany, abych Vám přednesl hlavní sjezdovou zprávu.

ODKAZ MIROSLAVA ŠTÉPÁNA

Scházíme se v tomto složení poprvé bez našeho generálního tajemníka, spoluobnovitele Komunistické strany Československa, soudruha Miroslava Štěpána. Zemřel po dlouhé, těžké nemoci 23. března 2014.

Byl to on, kdo svými znalostmi a praktickými zkušenostmi se zasloužil o program a ústřední heslo naší strany, jejichž pravdivost život plně potvrzuje. Náš Mirek zasvětil svůj život pokrokové mládeži, když zastával svazácké funkce na všech úrovních a později významnou funkci Předsedy Mezinárodního svazu studentstva. Po ukončení práce mezi mládeží začal se plně věnovat a pracovat v Komunistické straně Československa, a to nejprve jako vedoucí oddělení, později jako tajemník a nakonec jako vedoucí tajemník Městského výboru KSČ v Praze. Logicky se tak stal i členem Předsednictva Ústředního výboru strany. My, kteří jsme ho dobře znali a kteří jsme s ním spolupracovali, potvrzujeme, že ve stranických funkcích přinesl oživení a chtěl, aby především pražští komunisté se více podíleli na řešení problémů a dalšího rozvoje hlavního města Prahy. Přišel i s programem, který se jmenoval „Rozvoj hlavního města Prahy do roku 2005“ a který měl postupně zabezpečit další zlepšení života občanů hlavního města. Jak víte, v té době už narůstalo napětí ve společnosti, a to na jedné straně v důsledku perestrojky, kterou jsme již na minulých sjezdech správně pojmenovali a zhodnotili. Na straně druhé v důsledku již působení kontrarevolučních, tj. zpátečnických sil, které se snažily situaci zneužít pro své cíle. V těžké době a zejména pak v Listopadu 1989 zůstal Miroslav Štěpán zcela věrný našim společným ideálům a cílům. Nebál se jít mezi lidi a otevřeně hovořit. Jeho vystoupení na půdě ČKD, kde již nestál před dělníky, ale mezi lidmi ovládnutými rodícím se Občanským fórem, vyslovil mimo jiné větu tak často připomínanou dnes ve sdělovacích prostředcích, cituji: „Navštívil jsem ve své funkci prezidenta Mezinárodního svazu studentstva 105 zemí světa, ale nikde jsem se nesetkal s tím, že by děti určovaly, kdo bude prezidentem republiky“, tak, jak se to projevovalo na školách krátce po 17. listopadu 1989. Toto jeho vyjádření bylo záměrně zneužito a nám je dnes jasné, že měl pravdu. Události, které tady byly a nejednota ve straně, dále pak celopražská konference ovlivněná Demokratickým forem komunistů a Občanským fórem ho donutily rezignovat na funkci vedoucího tajemníka MV KSČ v Praze. Po rezignaci požádal ještě o slovo a řekl: „Než odejdu, chtěl bych Vás požádat o jednu věc. Nedopusťte, aby z názvu Československá socialistická republika bylo vypuštěno slovo socialistická, a nedopusťte, aby Československo bylo rozděleno.“ Dobře věděl, kam vývoj situace směřuje. Další události, které nabíraly nejen v Praze, ale v celé republice tragický směr pro tuto zemi, vedly pak k tomu, že 23. prosince 1989 ve večerních hodinách byl soudruh Miroslav Štěpán odvezen na vyšetřovnu Veřejné bezpečnosti, odkud v ranních hodinách byl na základě rozhodnutí prokuratury převezen do vyšetřovací vazby v Praze Ruzyni. Několikrát se nám svěřil, že ho nejvíce mrzelo to, že ho do vyšetřovací vazby nedostalo rodící se Občanské fórum či disidenti, ale vlastní lidé okolo tehdejšího předsedy vlády Ladislava Adamce. Vyšetřovací vazba pro něj skončila až v srpnu roku 1990, do vynesení rozsudku byl vyšetřován na svobodě a odsouzen byl na 4 a půl roku nepodmíněného trestu, který pak nastoupil 5. prosince roku 1990. Ve vyšetřovací vazbě napsal knihu „Vězeň sametové revoluce“, která vyšla v 90 tisícovém nákladu a byla rozebrána.

Soudružky a soudruzi,

chceme i touto zprávou pro historii doložit, že tehdy Ladislav Adamec byl přesvědčen, že má Kremlem posvěcený post prezidenta Československé socialistické republiky. Ke svému dalšímu postupu k moci však potřeboval mít oporu nových struktur a také klid, především u tzv. kulatých stolů, který by mu Miroslav Štěpán neumožnil při jeho záměrech. Miroslav Štěpán totiž nechtěl ustupovat požadavkům nastupujících kontrarevolučních sil, ale i zmanipulovaných mas. Události nabraly rychlé obrátky a především nejednota uvnitř strany a státu umožnily to, co nikdo neočekával, že i komunisté zvolí za prezidenta Československé socialistické republiky Václava Havla. Dnes jsme již všichni pochopili, že o volbě Havla bylo předem rozhodnuto v Moskvě. Tím pádem se ale změnila celá situace v naší zemi, moci se chopili darebáci a Ladislav Adamec nemohl učinit to, co věřme, původně zamýšlel, že po svém zvolení prezidentem bude Miroslava Štěpána amnestovat. Miroslav Štěpán u soudu nikoho neshodil, nepotopil, neudal. Naopak řekl, aby jeho politický proces byl první a poslední v této zemi. Zachoval se čestně a jako komunista. Nezradil sám sebe, nezradil Vás a nezradil Komunistickou stranu Československa jako řada jiných členů naší strany. A jistě i Vy potvrdíte, že jako odvážný soudruh poctivé komunisty v těžké době povzbudil, postupně sjednocoval přes Platformu za socialismus, Lidovou unii národní a sociální záchrany a dovedl je pak k obnově Komunistické strany Československa, a to v první fázi pod názvem Strana československých komunistů, která vznikla 10. března 1995, a posléze jsme se vrátili na XIX. sjezdu v roce 1999 k původnímu názvu Komunistická strana Československa.

Soudruh Miroslav Štěpán svými znalostmi, schopností provádět analýzy a v důsledku udržování svých nesčetných kontaktů včetně zahraničních, si vždy věděl rady a poradil celé straně. Byl zakladatelem novin „Československý komunista/JISKRA“. Několikrát spolu s námi usiloval o sjednocení reálných komunistů a uveďme jako příklad několik uskutečněných KONVENTŮ. V plné šíři odhaloval oportunismus a revizionismus ve vedení Komunistické strany Čech a Moravy. Dlouho věřil členské základně KSČM. Je chybou většiny komunistů v této republice a všech levicově smýšlejících občanů a institucí, že Miroslava Štěpána nepochopily a nedovedly jeho zkušeností a ochoty po tzv. sametu využít ve prospěch naší země. Dokladem nepochopení jsou mj. reakce na jeho druhou vydanou knihu, která vyšla těsně před jeho úmrtím pod názvem „Miroslav Štěpán. Můj život v sametu aneb Zrada přišla z Kremlu“ a která vyšla v 7 tisícovém nákladu. Byl příkladným internacionalistou, komunistou a přítelem. Když se Miroslav Štěpán na podzim roku 1992 vrátil z vězení, sešel se tehdy s Ladislavem Adamcem. Všechno, co mu dotyčný učinil, dal stranou a vyzval Ladislava Adamce, aby společně začali řešit osud strany. Doslova řekl: „Láďo, dejme všechny věci stranou, jde teď především o osud strany. Pojďme a jednejme společně jako komunisté.“ Ladislav Adamec toto odmítl.

Vážené soudružky, vážení soudruzi,

Ústřední výbor Komunistické strany Československa navrhuje XXIII. sjezdu naší strany ocenit celoživotní práci soudruha Miroslava Štěpána pro stranu a pro naši společnost a jako výraz uznání udělit Ing. Miroslavu Štěpánovi, CSc. titul „Čestný generální tajemník Komunistické strany Československa“ a zaslat manželce Miroslava Štěpána Aleně Štěpánové pozdravný dopis.

Budeme se snažit pokračovat v cestě, kterou  naší straně vytýčil a která vede k naplnění hesla „Československo – práce – socialismus“ a 21. století bude stoletím socialismu. Z tohoto sjezdu vyzýváme všechny komunisty a pokrokové lidi naší země, aby nám v tom byli nápomocni.

Soudružky a soudruzi,

na Mimořádném prosincovém sjezdu strany v prosinci 1989, jak víme, byl do čela strany zvolen Ladislav Adamec. Tento mimořádný sjezd z našeho pohledu, a za tím si stojíme, byl zrádcovský. V hodnocení tohoto sjezdu se rozcházíme v plné míře s KSČM. Definitivně tento sjezd zlikvidoval Komunistickou stranu Československa, která vznikla v roce 1921 a která stála na pozicích marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu. Definitivně tento sjezd dále otevřel cestu k likvidaci Československé socialistické republiky. Na tomto sjezdu došlo k nehoráznému vylučování poctivých soudruhů, hanobení Lidových milicí, zbavení se symbolů rudá hvězda, srp a kladivo. Tyto symboly byly posléze nahrazeny třešničkami. Sjezd i umožnil, aby nadále nemohl plnit funkci ústřední orgán strany Rudé právo, a víme, jak posléze dopadl tento deník, který měl historické zásluhy v boji za práva pracujících, v boji proti fašismu a při výstavbě socialismu po roce 1948. Je jedním z paradoxů, jak tento v minulosti revoluční tisk dnes svým způsobem obhajuje současný nepřátelský režim.

KSČ PO XXII. SJEZDU

Vážené soudružky a soudruzi,

XXIII. sjezd Komunistické strany Československa se nekoná na základě úmrtí s. Miroslava Štěpána, ale jako řádný sjezd, s nímž se počítalo. Je náležitostí této zprávy informovat Vás, že stranické orgány pracovaly v mezidobí mezi sjezdy pravidelně. Ústřední výbor se sešel 12x, Předsednictvo ÚV KSČ 20x, sekretariát se scházel lx za měsíc a dle potřeby.

V této chvíli bych rád připomněl, že na práci naší strany se obětavě podíleli soudruzi, kteří opustili naše řady v období od minulého sjezdu, a to Ladislav Daněk, Marie Brunerová, Miroslav Šel, Josef Moravec, Ludvík Loukota, Václav Peták, Jaroslav Konečný, Drahomír Kaňok, Dagmar Vlčková. Čest jejich památce.

Aktivně s námi pracují soudruzi, kteří se bohužel ze zdravotních důvodů nemohou zde zúčastnit, jako např. Jan Baránek, Marie Šálková, Miroslav Binko, Bohuslav Vejmelka, Stanislav Sucharda, Dušan Ulčák, Vladimír Fraj, Josef Buben, soudružky Květa Bernášková, Vlasta Dvořáková a Jarmila Tutková. Těmto zasloužilým soudruhům a soudružkám zašle ÚV KSČ po sjezdu dopis.

Poděkování za práci v minulosti náleží Jiřímu Boháčovi, Aleši Procházkovi, Miroslavu Votavovi, Oldřichu Vaňkovi, Miroslavu Gabajovi, Jiřímu Neubauerovi, Rudolfu Volnému, Zdeňku Tulejkovi, Václavu Brožovi, Jaroslavu Pokornému, Janu Jedlovcovi, Janu Maříkovi, Miloslavu Volfovi, Růženě Šarišské.

Děkujeme za celoživotní práci pro stranu soudruhu profesorovi Aloisi Dvořákovi s naším přáním k jeho významnému životnímu jubileu.

Koncem ledna tohoto roku generální tajemník ÚV KSČ Miroslav Štěpán pověřil Jiřího Vábra, člena PÚV KSČ a jednatele strany, aby ho v plné šíři zastupoval po dobu jeho nepřítomnosti z vážných zdravotních důvodů. Ústřední výbor toto vzal na vědomí 22. února 2014 na svém 10. zasedání. Po úmrtí Miroslava Štěpána pak 26. dubna 2014 rozhodlo 11. plenární zasedání ÚV KSČ, že do řádného XXIII. sjezdu KSČ nebude volen nový generální tajemník a naší stranu povede až do tohoto sjezdu Předsednictvo ÚV KSČ jako statutární orgán. Tak se také stalo a rozhodnutí prokázalo správnost.

Program KSČ, který byl přijat na XIX. sjezdu naší strany 4. prosince 1999 pod názvem „KSČ 2000“ - Idea, organizace, jednota a akce - platí nadále. Pravidelně k němu naše strana stanovovala priority pro činnost v určitých obdobích. Mezi trvalé úkoly patřily i ty, které se ve stávajících podmínkách v naší společnosti a v podmínkách, v nichž pracuje naše strana, jeví jako téměř nesplnitelné. Ale jako komunisté si musíme náročné úkoly dávat. Jiná věc je, že se strana a my nebudeme hroutit, pokud se nám nedaří. Existují přání a existují, jak víte, možnosti. Měli jsme příležitost sdělit veřejnosti, v souvislosti s konáním voleb v naší zemi, že KSČ tady je a žije. Zúčastnili jsme se doplňujících voleb do Senátu, do krajských zastupitelstev, v letošním roce do Evropského parlamentu a v některých místech do obecních zastupitelstev. V možnostech, které jsme měli a máme, nás potěšilo, že nám voliči dali hlasy, a to dokonce v dobré míře. Při nízké účasti ve volbách do Evropského parlamentu naši stranu volilo 8 a půl tisíce voličů. Je to základ, na kterém je možno stavět a je zapotřebí se na příští volby lépe připravit. K tomu ale potřebujeme mít dobrou členskou základnu v jednotlivých krajích. Na tom je třeba po tomto sjezdu intenzivně pracovat a na tomto úkolu by se měli podílet nejen funkcionáři, ale všichni členové naší strany.

Jako nezbytně nutná se ukázala pro naši stranu existence tiskového orgánu Československý komunista/JISKRA. Byla jmenována jeho pětičlenná redakční rada a naší JISKŘE bude věnována velká pozornost.

Soudružky a soudruzi,

popravdě si řekněme, že věkový průměr ve vedení strany i na nižších úrovních je vysoký. Není to problém jen v naší straně. Je to dnes generační problém, o kterém všichni víme, a který se musí po tomto sjezdu také postupně řešit. Ideálem by bylo, kdyby se naší straně v jednotlivých místech podařilo navázat kontakty s některými příznivci, kteří nás ve volbách podpořili. Přes podmínky, které jsme měli a stále máme, bez finančních prostředků a zázemí se podařil malý zázrak. Je třeba poděkovat všem, kteří za naši stranu kandidovali, připravili potřebné dokumenty a spoty pro sdělovací prostředky (rozhlas a televizi), kteří ve sdělovacích prostředcích vystoupili, a i zmocněncům, kteří zajistili platné podání kandidátek.

Soudružky a soudruzi,

zejména příprava voleb do Evropského parlamentu byla doprovázena vnitřním zápasem. Čelili jsme pokusu o likvidaci Komunistické strany Československa v období, které bylo náročné hned ze dvou důvodů. Neprobíhala v té době pouze příprava voleb do Evropského parlamentu, ale také příprava Výroční finanční zprávy za rok 2013, která je povinností každé politické strany a musí být každoročně do konce března odevzdána Sněmovně Parlamentu ČR. Při neodevzdání této zprávy hrozí podle zákona o politických stranách a politických hnutích straně zánik.

V té době se naplno projevilo to, co započalo již ke konci života Miroslava Štěpána. Pánové Seichter, Mišičák a další zasabotovali přípravu voleb, pomluvili veřejně vedení strany a zasloužilé komunisty, kteří jsou členy strany od roku 1945 (bohužel uspěli u některých naivních soudruhů). Navrhovali ukončení vydávání JISKRY. A pokud jde o finanční zprávu, zadržel pan Seichter, tehdejší tajemník ÚV KSČ, podklady z některých okresů na Moravě, aby finanční zpráva nemohla být řádně a ve stanoveném čase odevzdána. Nutno podotknout, že konání jmenovaných nebylo namířeno jen proti straně, ale především pokrytecky i proti samotnému Miroslavu Štěpánovi. Opakujeme, že šlo o velký pokus zlikvidovat KSČ.

Komunistická strana Československa tady je a bude nadále, ať se to komu líbí nebo nelíbí. A nedopusťme, aby se naše strana dostala do cizích rukou. Nejdůležitější úkoly, které jsme tehdy měli, byly za velké obětavosti a úsilí nakonec zabezpečeny. Zdravé jádro strany je zajistilo a soudruzi se zachovali jako opravdoví komunisté. Bohužel, někteří členové strany uvěřili lži a opustili naše řady. Největší část z nich byla na Moravě. Soudruzi, kteří uvěřili lži, pokud jsou komunisty, si své jednání musí vyrovnat sami se svým svědomím. Toto období, byť bylo velmi složité, nás prověřilo a především stmelilo v jednotné vedení a v jednotnou stranu na základech marxismu-leninismu. Opět se, a to po několikáté v historii, prokázala platnost slov V. I. Lenina o tom, že ne vnější nepřítel, ale vnitřní nepřítel je nejvíce nebezpečný. Jak máme informace, jmenovaná skupina se podílela na založení Komunistické strany Česka 21 a byla zaregistrována 30. října tohoto roku Ministerstvem vnitra bez jakýchkoli problémů.

Soudružky a soudruzi,

jsme rozumní a víme, že nemůžeme stavět vozy, abychom postavili vozové hradby a za jejich pomoci a pomocí cepů porazili naše protivníky. Ale srdce husitů, kteří šli za svou vírou, bychom měli mít všichni. To platí dvakrát o našem vztahu k odkazu celých generací československých komunistů. Z jejich zkušeností, odkazu a konkrétních výsledků jejich práce si bereme všechno. A tím se lišíme od KSČM. Máme za to, jak říkal i Mirek Štěpán, že nelze, vyzobávat z dějin a praxe KSČ jen to, co se momentálně hodí. Ale na druhé straně jsme poučeni, že to, co škodilo a vedlo k odklonu lidí od strany, dělat již nebudeme.

Veřejně bylo v letošním roce šířeno, že KSČ končí, že už jsme jednali s vedením KSČM o spojení, o některých z nás pak dokonce se říkalo, že jsme stranu prodali. Říkalo se a ještě se říká, že Vábr a další se bez vědomí vedení strany potají schází s vedením KSČM a naši stranu prodávají. Bohužel šiřiteli těchto nesmyslů byli i naši soudruzi, kteří se nezbavili starých praktik a někteří nadále uplatňují ne politiku strany, ale politikaření. Ano, vedení strany ve složení soudruhů Vábr, Servista, Grünbauer a Hollerová se 23. července tohoto roku sešlo s předsedou KSČM Vojtěchem Filipem. Účelem schůzky nebyl prodej KSČ ani spojování naší strany s KSČM. Z obou stran bylo konstatováno, že v současné době by to ani nešlo pro rozdílné názory a rozdílnou programovou orientaci a cíle. Jistě víte, že existuje tzv. SPAS (Strana práv občanů a svobody), v jehož rámci KSČM oslovuje levicové síly. Vedení KSČM mělo představu, že přes toto sdružení by s námi mohla KSČM spolupracovat. Toto jsme odmítli a odmítáme. Trváme na tom, že s KSČM můžeme jednat jen jako rovný s rovným a jako komunisté mezi komunisty, kteří takticky formulují svůj postup jen mezi sebou. Vyměňují si informace, případně vytváří společné kandidátky a společná veřejná vystoupení.

Soudružky a soudruzi,

svět udělal za posledních 25 let ohromný kotrmelec a hraje se dnes úplně o něco jiného, než se hrálo do roku 1990. Kotrmelec světa není náhodný. Na 20. sjezdu KSSS tehdejší l. tajemník KSSS Nikita Sergejevič Chruščov ve svém projevu provedl tzv. odhalení kultu osobnosti a tím otevřel cestu k narušení jednoty a stability mezinárodního komunistického a dělnického hnutí a vzájemných vztahů mezi komunistickými stranami. De facto se tím nastartoval proces postupného rozpadu socialistického bloku. Příležitost učinit nápravu byla na poslední mezinárodní poradě komunistických a dělnických stran v Moskvě v roce 1969, které se zúčastnily ještě i významné osobnosti, jako Fidel Castro, Dolores Ibarury, Kim Ir SEN, Mao ce tung a další. Jenže přijaté závěry se bohužel nedodržely a problémy se prohlubovaly. V důsledku tzv. kultu osobnosti začalo docházet k rozporům mezi jednotlivými stranami. Poslední možností k řešení situace ve světě byla Helsinská konference ukončená přijetím Závěrečného aktu v roce 1975. Stal se ale opak a postupně se naplno otevřela cesta k likvidaci socialismu v jednotlivých zemích socialistického tábora, ale i v samotném SSSR. Netřídní závěry, které Helsinská konference přijala, plně využil Západ, především USA, k nastolení tzv. lidských práv. Kolonialismus byl nahrazen silnějším a účinnějším faktorem, tj. tzv. lidskými právy. Procesy, které ve světě započaly, byly a jsou doprovázeny procesem globalizace. Události, které následovaly, a to, jak dokázala tzv. lidská práva ohloupit lid v řadě zemí, jsou známé a všechny tragédie, které se ve jménu lidských práv a „boje proti terorismu“ ve světě odehrávají, také. K nim patří i rozpad Sovětského svazu a dnešní situace v bývalých socialistických zemích. Tragédie spočívala i v tom, že v těchto zemích došlo k likvidaci marxisticko-leninských komunistických stran. Nebyly to jen ekonomické důvody či ekonomické reformy, ale nedodržení především principů marxismu-leninismu a zásad proletářského internacionalismu v plné šíři, které přivedlo svět tam, kde se dnes nachází, tj. na pokraj 3. světové války, která svým způsobem již probíhá v ekonomické a finanční oblasti. Cesta byla otevřena nejreakčnějším silám světa, v čele s USA, které usilují o světovou nadvládu, které chtějí dosáhnout i za cenu nové světové války. Čelí jim pouze Ruská federace, Čínská lidově demokratická republika, Korejská lidově demokratická republika, Kuba, Bolívie a další jihoamerické země. V této souvislosti se hluboce klaníme před KLDR a Kubánskou republikou, kde komunisté, vedení a lid těchto zemí byly až dosud schopny vzniklou situaci ve světě ustát a čelit jí přes řadu embarg, útoků a přírodních katastrof. Nesmírně si ceníme práce zastupitelských úřadů KLDR a Kuby, které umožňují na jejich neutrální půdě setkávání a výměny názorů mezi KSČ, KSČM a dalšími pokrokovými organizacemi. Komunistická strana Československa má dnes nejlepší spolupráci v zahraničí s Korejskou stranou práce, která se promítla v účasti delegace naší strany na oslavách 100. výročí narození prezidenta Kim Ir Sena v roce 2012, kdy při této příležitosti na Ústředním výboru Korejské strany práce byla dodatečně podepsaná tzv. Pchjongjangská deklarace. Tuto deklaraci podepsali za naši stranu s. Servista, Grünbauer a Vábr. KSČM tuto deklaraci odmítla podepsat. V roce 2013 měla delegace ve složení Grünbauer, Holler a Seichter tu čest zúčastnit se oslav 70. výročí založení KLDR. Byla přijata na Ústředním výboru Korejské strany práce a potvrdila se pravda o nejlepších soudružských vztazích s  korejskými soudruhy.

Soudružky a soudruzi,

letošní výročí 17. listopadu 1989, jak jsme byli svědky, bylo opět, tak jako každý rok, vnucováno veřejnosti jako vítězství „demokracie“ na základě dodržení tzv. lidských práv a vítězství lidu nad zločineckým komunismem. Víme, že tady žádný komunismus nebyl. Budovali jsme po 2. světové válce socialistickou společnost, která prokázala životaschopnost a vytvořila pro většinu lidí potřebné jistoty a podmínky pro důstojný život. Oslavy, jichž jsme byli svědky, a vyzvedávání „hrdinských činů“ Václava Havla, opět nehorázně potlačovalo výročí „17. listopadu 1939“, smutného dne pokrokového studentstva, smrti Jana Opletala a posléze uzavření vysokých škol v naší zemi na plných 6 let. Sdělovací prostředky stále záměrně hodnotí léta, v nichž jsme žili a intenzivně v zájmu společnosti pracovali, jako dobu komunismu, nikoli jako dobu výstavby socialismu. I to jim umožňuje dále nehorázně pak srovnávat komunismus s fašismem. Zejména však nám jde o to, že zatím úspěšně matou především střední a mladou generaci. Je nám všem zřejmé, že do života vstupuje generace, která dobu socialismu nezažila. Před touto generací je období do roku 1989 záměrně dlouhodobě pomlouváno, jedná se o generaci, před níž jsme také trvale špiněni. S tím je třeba počítat. Zároveň však věřit, že při přirozené kritičnosti a zvídavosti mládeže se může u některých jedinců projevit zájem o dobu socialismu i o nás, jak se říká, jako o zakázané ovoce. My takovým procesům můžeme přispět především osobním kontaktem s lidmi.

Obdrželi jsme informaci o konání sjezdu komunistické mládeže v tomto měsíci. Máme samozřejmě z mladých soudruhů velkou radost. Přejeme jim, aby se jim dařilo mladé lidi získávat pro jejich věc, a rozhodně je budeme podporovat a snažit se s nimi spolupracovat.

Soudružky a soudruzi,

porážka českého stavovského povstání na Bílé hoře 8. listopadu 1620 byla pro naše země politickou, národnostní i hospodářskou tragedií. Vítězní Habsburkové a jejich nejbližší spojenec a společník – katolická církev – neznali slitování a společně naši zemi rozkradli, drancovali a český národ zahnali na 300 let do utrpení a ponížení. Dějiny se opakují. Sice v jiné podobě a za jiných podmínek, ale podstata zůstává stejná. Tak tomu je i dnes, tedy po 17. listopadu 1989. Proces, který nastal před 25 lety restitucí a hlavně privatizací, se stal nejen věcným základem restaurace kapitalismu, ale také programově největší loupeží společného majetku většiny občanů v českých a slovenských dějinách, která byla a je v rozporu s ústavním právem ČSFR i České republiky. Majetek zmizel a mizí v kapsách vzniklých domácích kapitalistů, anebo ve velké míře i v zahraničí. Na druhé straně se většina občanů postupně dostává do složitých životních situací, které vedou k bídě, ztrátě zaměstnání a sociálních jistot. Jsme svědky po 25 letech „kam tato doba restaurovaného kapitalismu svět vede“. KSČ vyzývá všechny naše občany, aby nerezignovali, společně usilovali především o mír ve světě, postavili se proti zločinnému kapitalismu a za obnovu socialismu v naší zemi.

Soudružky a soudruzi,

nenechte se ubíjet a poraďte i svým přátelům, aby nepodléhali falešné propagandě, která má sloužit a slouží reakci. My například nemusíme mít žádné starosti o ty, o které dnes pečují sdělovací prostředky. Typickým příkladem z poslední doby je starost o platy poslanců, ústavních činitelů a soudců. Náš názor je, že není třeba diskutovat o procentech navýšení jejich platů, protože si žádné navýšení nezaslouží. Naopak. Proč by měl být navyšován plat poslancům za trvale nekvalitní zákonodárnou práci, proč by měl být navyšován plat státním představitelům, kteří jsou v trvalém předklonu před USA a EU, spoluzavádějí pravidla (EU a Evropské komise), díky nimž již téměř nejsme svéprávnou zemí, proč by měl být navyšován plat soudcům za to, že jsou řešeny kauzy jednotlivců přednostně před kauzami, které se týkají celých společenských skupin.

Neradi, ale musíme souhlasit s vyjádřením exprezidenta Václava Klause, že ne Rusko, ale západní mocnosti zapříčinily situaci, která dnes je na Ukrajině. My si nemusíme vysvětlovat, o co jde, že vše souvisí s přáním USA obklíčit Rusko, přitížit Rusku a na úkor ostatního světa si řešit své problémy, včetně zadluženosti, a udržet vysokou životní úroveň na úkor jiných. Prezident Putin celou tuto situaci řeší cestou rozumu a věřme, že se mírumilovnému Rusku podaří udržet ve světě mír. Rusko v čele s Putinem obhajuje i historii slovanských národů. Přes veškeré výhrady k prezidentu Miloši Zemanovi mu přiznáváme dobrý státnický přístup, kdy obhajuje české zájmy a reálně se kouká na další vývoj ve světě. Proto Komunistická strana Československa vydala podpůrné stanovisko v jeho prospěch v běsnění, které bylo rozpoutáno sdělovacími prostředky a je řízeno a podporováno i finančně z amerického velvyslanectví v Praze. Obáváme se, že hra rozehraná zde v posledních týdnech a dnech nekončí. KSČ se obává, že když 17. listopadu tohoto roku se při prvním pokusu nezdařilo vyvolat v Praze Majdan, že by k tomu mohlo dojít v pokusech příštích. Tady skutečně platí Fučíkovo heslo: „Lidé, bděte!“

Jak dál po XXIII. sjezdu strany

Soudružky a soudruzi,

nastává otázka, jak dál v naší straně. Především bychom si měli uvědomit, že dnes lidé ovlivnění sdělovacími prostředky myslí v mnoha případech jinak než my. Nacházejí se ve zcela jiné světové situaci a době, než tady byla do 90. let. Způsob života byl hodně změněn, bohužel k horšímu. Mezilidské vztahy padly. Vytvořila se dost velká skupina miliardářů, milionářů, zbohatlíků a rodin, které dnes určují další vývoj a osud naší země. Tato část společnosti myslí pouze na zvětšení svých majetků a udržení vlivu na úkor většiny, zbavené všelidového vlastnictví. Ne všichni naši spoluobčané mají bídu, mnoho z nich je stále natolik sdělovacími prostředky, jak už bylo řečeno, zmanipulováno, a to za asistence havlistů, Schwarzenbergů, představitelů našeho státu a celebrit, že snad budou do nekonečna „pět“ o svobodě a demokracii a ještě dlouho budou volit např. TOP09, ODS, KDU ČSL a některá účelově vzniklá hnutí, která mají komplikovat práci a dokonce potlačit tradiční politické strany. Mladé generaci je vštěpováno, že všichni mohou být jednou úspěšní a milionáři. Dlouholeté překrucování dějin a pomluvy komunistů nemohly nezanechat stopu. To je možná i důvod, proč se k nám ještě více nehlásí ani ti, kteří již mají bídu. Proto bychom měli i z hlediska psychologického zvažovat naše kroky. Ani občany, kteří již dnes pociťují nejvíce dopady restaurovaného kapitalismu, nezískáme postupy osvědčenými v minulosti. Měli bychom také přihlédnout k tomu, že hlavní masa pracujících dnes není již ve velkých pracovních celcích v průmyslových závodech, ale ve službách. To samo o sobě přináší jiné reakce a chování těchto vykořisťovaných. Dnešní problém je typický pro kapitalismus, spočívá v rozporu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Přitom podmínky pro práci odborových organizací vůbec neexistují nebo jsou výrazně omezeny.

Řekli jsme, že svět se změnil, otázka zní „co s tím a v čem spočívá dnes role komunistických a dělnických stran“. Tato otázka se jeví tak náročná, že se nezdráháme říci: „A bábo raď!“ Nenastolilo ji zatím žádné jednání komunistů na seminářích, konferencích apod. Pouze naše strana jako jediná přiznala po své obnově, že vnímá problém, když bylo řečeno, a to nejednou že „nemáme z čeho opisovat“. Nemáme dnes Marxe, Engelse, Lenina. Stalina a našeho Klementa Gottwalda. Máme ale poklad, učení, které nám zanechali. Předvídali dobře, že půjde o složitý zápas, když půjde imperialismu o život, který bude ovlivněn změnami ve světě, které přinesly dvě světové války, lokální války, rozpad kolonialismu, vznik socialistického bloku, vědeckotechnický pokrok a globalizace. Ale v dnešní praxi nám již poradit nemohou. Proto přicházíme s výzvou, že by řešení mělo hledat společnými silami mezinárodní komunistické hnutí – nejlépe v rámci obnovené Mezinárodní komunistické internacionály. Je minuta před dvanáctou.

V dalším období se soudružky a soudruzi nenecháme zařadit do žádných spolků či iniciativ sestavených de facto z politických mrtvol. Nebudeme přisluhovat levicovým parlamentním stranám a jiným strukturám, které neuplatňují třídní přístup. Komunistická strana Československa bude čitelná, bude si stát za svým programem, jako dosud bude vydávat stanoviska, která obstojí v prověrce času.

Naše strana se musí postupně propracovat k tomu, a to je historicky dáno, že ona bude tím hlavním organizátorem všeho pokrokového v naší zemi. K tomu využije i podkladů, které byly zpracovány v rámci přípravy tohoto sjezdu a zahrnují některá konkrétní doporučení, jako např. v materiálu „25 let lásky a pravdy“. Uvědomme si všichni, že pro revoluční proces ještě nenastala doba. Nesmíme být ale zaskočeni, až ve světě nastane tato chvíle. A ti, kteří přijdou po nás, musí být dostatečně a komplexně na to připraveni, aby vše zvládli.

Soudružky a soudruzi,

mysleli jsme si, že dnes budeme dále. Události se začaly vyvíjet daleko hůř, než mohl kdokoli z nás předpokládat. Jsme stále u hlavního úkolu, udržet a obhájit značku naší strany a čelit pomluvám více jak devadesátileté historie naší strany a komunistů. Osobní kontakt s lidmi se v tom ukazuje jako nejlepší. Mezi sebou bychom měli být semknuti, vědět o sobě, ale při tom zachovávat alespoň minimální bezpečnostní opatření.

Považujme tento sjezd za přelomový v tom směru, že se po dnešním dni nebudeme vracet ke starým praktikám, politikaření, pomlouvání, připomínání minulých kauz. Tedy nebudeme se vracet k tomu, co zdržuje a oslabuje síly.

Vyzýváme zde přítomného soudruha Jakeše a všechny z nás, kteří mohou jakkoli přispět ke zdokumentování historie strany a života v Československé socialistické republice po 2. světové válce, aby zpracovali své svědectví a aby psali popravdě, o celém vývoji a životě v socialismu. Když to neuděláme my, pak pravda nezůstane zachována. Vítězit bude pouze lež.

Vážené soudružky a soudruzi,

na závěr dovolte heslovité shrnutí hlavních posjezdových úkolů:

l) Bránit značku KSČ a pokračovat v úsilí o registraci loga strany.

2) Aktualizovat dlouhodobý program strany, přijatý na XIX. sjezdu naší strany

3) Zajistit registraci změn Stanov strany, předložených dnešnímu sjezdu

4) Připravovat generační obměnu vedení strany

5) Snažit se o posílení členské základny a budování organizační struktury strany

6) Podporovat stranu ekonomicky příspěvkovou morálkou, založením Volebního fondu strany apod.

7) Hodnotit společenské událostí z třídních pozic

8) Zprostředkovávat objektivní a pravdivé informace za využití tisku Československý komunista/JISKRA, který má již 161 vydání a který je díky práci redakce (soudruhů Maříka, Boučka, Koukalové a Valentové) nenahraditelnou kronikou naší strany s významem pro budoucí hodnocení historie obnovené strany, a to jako doklad uložený ve Státním archivu. Je zároveň dokladem o životě naší strany a její teoretické práci.

9) Nadále udržovat kontakty a rozvíjet spolupráci s marxisticko-leninskými komunistickými stranami tam, kde jsou pro to podmínky a možnosti

10) Připravit se na to, že si v roce 2015 připomeneme 20. výročí obnovení KSČ a 70. výročí osvobození Československa slavnou Rudou armádou.

11) Organizovat dle podmínek akce pro veřejnost, jako např. každoroční výstup na Milešovku, zajišťovaný soudruhy z Ústí nad Labem

Soudružky a soudruzi,

jak je uvedeno v této zprávě, i my píšeme historii Komunistické strany Československa. Máme za to, že jsme se v těžkých podmínkách jako komunisté dobře zorientovali a sdělili ostatním, co je třeba udělat. Předně jsme se v nepříznivé, a lze říci nebezpečné, atmosféře přihlásili ke své minulosti a obnovili KSČ. Dali jsme ve známost, že je nezbytné na něčem pracovat. A pro srozumitelnost jsme cíle této práce vyjádřili již zmíněným heslem „Československo – práce – socialismus“. Bylo vysloveno bez otálení, správně adresováno i ostatním. Od vyhlášení tohoto hesla se také snažíme o to, aby se začalo skutečnou/reálnou levicí v této zemi naplňovat. Zároveň ale také neustále varujeme před unáhlenými řešeními a představami, které nepřihlížejí k realitě domácí a světové. Již řadu let a dnes žijeme to, co jsme si nepřáli. Máme odpovědnost za zápas, o němž jsme přesvědčeni, že nezávisle na nás potvrdí platnost našeho učení i v období, které prožíváme a budeme prožívat.

Soudružky a soudruzi,

s hrdostí se hlásíme k výsledkům stranické práce našich předchůdců i k dílu našemu. Se ctí jsme se vyrovnali s úkoly XXII. sjezdu naší strany. Každý z vás přispěl podle svých možností a schopností. Mnozí z nás kusem svého bojovného a nejednou velmi zkoušeného srdce. Nescházely nám obětavost, odhodlání, odvaha ani moudrost. Jednali jsme jako komunisté a ne vždy to, jak sami víte, bylo jednoduché. Tlak, který pociťujeme ze strany pokontrarevoluční mocenské elity, nás stmelil a upevnil naši stranu. Bojí se nás, ne našich zbraní, ty nemáme. Bojí se naší pravdy, bojí se toho, že ponesou zodpovědnost za tragický konec Československa, za totální devastaci země, za mnohonásobnou vlastizradu.

Podařilo se nám zajistit, že také pro budoucnost je zde strana, která má svůj dlouhodobý program, jehož základ tvoří učení marxismu-leninismu. Je zde strana, která má po dnešním sjezdu také své sjezdové priority. Jako Komunisté 21 máme svůj cíl, a tím je socialismus – jsme přesvědčeni, že 21. století bude patřit socialismu.

ÚV KSČ vás vyzývá a žádá, abyste měli nadále dostatek trpělivosti a sil ve velmi složitých domácích a mezinárodních situacích, které tu dnes jsou. Naplňujeme odkaz našeho bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ soudruha Miroslava Štěpána, který nám zanechal. Naše více jak devadesátiletá zkušenost nás do budoucích zápasů posiluje a sjednocuje.

Děkujeme za účast hostům našeho jednání. Mezi vzácnými hosty jsou soudruh Miloš Jakeš, předseda Odborového sdružení Čech, Moravy a Slezska Stanislav Grospič, místopředseda Strany demokratického socialismu JUDr. Lubomír Ledl, tajemníci velvyslanectví Vietnamské socialistické republiky a Korejské lidově demokratické republiky, zástupci Komunistické strany Čech a Moravy ze čtyř okresů. Dále zástupci Pektusanu a časopisu Dialog. Pozdravné zdravice našemu sjezdu přišly od Komunistické strany Německa, Komunistické strany Kuby, Korejské strany práce, předsedy KSČM JUDr. Vojtěcha Filipa, komunistů KSČM z Klatov a Dvora Králové a další.

AŤ ŽIJE SVĚTOVÝ MÍR!

AŤ ŽIJE REVOLUČNÍ UČENÍ MARXE, ENGELSE A LENINA!

AŽ ŽIJE KOMUNISTICKÁ STRANA ČESKOSLOVENSKA!