Referát ze zasedání ÚV KSČ (veřejného) dne 3. 12. 2011

KOMUNISTICKÁ STRANA ČESKOSLOVENSKA A DNEŠEK

Vážené soudružky, vážení soudruzi,

naše dnešní zasedání se koná v době plné každodenních zvratů, nenávisti a bojů proti chudobě, vykořisťování chudých těmi nejbohatšími a vojensky nejsilnějšími. Jde o globální útok na znovurozdělení světa, surovinových trhů, ovládnutí a podmanění si různých území a států pod vedením USA, EU, šedé eminence Izraele, NATO a dalších imperialistických zemí, organizací, bankovních institucí a průmyslových konglomerátů. Jsme svědky velmi tvrdé reality toho, jak se téměř každodenně jak u nás, tak i jinde na zeměkouli, stávkuje, demonstruje za základní lidská práva – jako práva na důstojný život, vzdělání, práci, zdraví, svobodu a demokracii. Kapitalismus dělá vše pro svoje udržení moci, zisku a rozhodování o všem a o každém. Potvrzuje tím ono Marxovo – kapitalismus-imperialismus využije všech svých možností k ovládnutí světa a lidstva na zeměkouli. Dnes svádí všechny problémy světa na terorismus a teroristy včetně komunistů a levicově orientované síly.

My, komunisté, musíme události nejen pozorovat a sledovat, nýbrž umět je správně pojmenovat, vyhodnocovat, posuzovat z třídních pozic a umět k nim přijímat odpovídající závěry. Toto naše strana činí pravidelně na svých zasedáních a v celé své činnosti.

Naše strana nemůže neodsoudit například záměry vlády a představitelů parlamentních stran, které s největší arogancí a drzostí přehlížejí jakékoliv oprávněné požadavky našich lidí. Nám nemůže být jedno, že ze strany těchto rádoby autorů „těch nejlepších zákonů, nařízení, opatření či reforem“, které přijímají, jsou namířeny nejen proti současné generaci, ale zakládají velice špatnou výchozí základnu pro generace příští. Jde zejména o právo na práci, zabezpečení ve stáří, bezplatné vzdělání a zdravotnictví pro všechny, bydlení a další sociální aspekty důstojného života našich lidí. Nemůžeme se ztotožnit s názorem, že všichni jsme teroristé, nejsme lidmi, kteří se vyhýbají práci a nechtějí se vzdělávat, nechtějí být zdravými a potřebnými pro společnost. Nejsme přece všichni nepřizpůsobivými občany, kteří znají jenom svá práva, ale téměř nic nechtějí vědět také o svých povinnostech.

Dnešní vládnoucí strany a garnitury, které tady šíří strach z komunistů, z nás chtějí vytvořit občany, kteří by měli být na okraji společnosti a v žalářích zpytovat své svědomí a nepřekážet jejich budoucnosti. Nechtějí slyšet pravdu o tom, že vedou tuto zemi do záhuby a že ničí vše dobré, co zde bylo minulými generacemi ať komunistů nebo nekomunistů vykonáno pro dobro tohoto národa, této vlasti. Vždyť zde byla práce pro všechny – jak mladé, tak i ty starší. Všichni měli možnost se zdarma vzdělávat, mít zdravotní péči, kulturu a vše potřebné pro svůj důstojný život. Stát a nikoliv soukromé subjekty byl garant všeho.

Soudružky a soudruzi, my komunisté sice nevládneme, ale není nám jedno, že došlo k hlubokému poklesu životní úrovně. My nemůžeme přece souhlasit s tím, že tato rozhodnutí (reformy) jsou dílem rozhodovacích subjektů nadnárodního charakteru, včetně Evropské unie, které rozhodují o nás, ale opět – pokolikáté už – bez nás! Díky rozdělení sil v Evropské unii došlo k tomu, že se Česká republika stala jednou z mnoha montoven, které podporují a zvýhodňují především Německo. Zůstáváme prakticky bez vlastního vývoje a výzkumu a tudíž ztrácíme i velkou část přidané hodnoty. Pan předseda vlády Nečas, nebo ministr financí Kalousek, či pan Drábek, se sice projevují doma, jako by to byli oni, kdo rozhoduje o tom, co a jak se bude v Česku dělat v různých reformách, ale ve skutečnosti oni nejsou tak silní, aby si mohli pískat, jak chtějí. Oni jsou prakticky pod kuratelou EU, Evropské centrální banky a MMF a dalších bankovních institucí, jejichž „pomocníci“ již tvrdě řádí například v Itálii nebo v Řecku a připravují se do dalších států. Tam, kam „vletí takováto eskadra“, je to pro dané země smrtelné, neboť musejí přijímat tvrdá opatření vůči svým vlastním lidem, a to především v sociální oblasti, která následně vyvolávají řadu demonstrací, stávek a krvavých střetnutí s vládní mocí. Jsme toho svědky dnes a denně i v našich sdělovacích prostředcích – i když víme, že nejsou zpravidla objektivní. Tato „síla“ EU a jejich „vymahačů“ v různých zemích nemá dostatečně silnou opozici. Tu může sehrávat pouze sjednocené levicové hnutí. Z nedávné historie víme, že sjednocující úlohu by mohly sehrát komunistické strany pod heslem „Proletáři všech zemí, spojte se!“ Jinak to dopadne tak, jako například v Itálii, Řecku, Portugalsku či Španělsku, kde levice – socialisté opustili možnost ovlivnit politická rozhodnutí vládnoucích oligarchů a usnadnili jim tak prosazovat tvrdou asociální politiku vůči lidem.

Soudružky a soudruzi, situace nazrává k tomu, že se zrodí skutečná levice, která spolu s odboráři spojí svoje síly na smysluplném bojišti, přinejmenším na evropském území, proti současným režimům a vytvoří se tak předpoklady pro vznik nových společenských systémů, které budou zajišťovat věci ve prospěch lidu ve svých zemích a nikoliv toho, co jim je nadiktováno EU a zájmy mezinárodního imperialismu. V tomto spojení sil musíme, my, komunisté, sehrávat svoji nezastupitelnou roli. Klasikové nás učili, že marxisté nemohou být - byť přes svoji dočasnou porážku – na chvostu dění, ale v jeho popředí. Jen tak mohou komunisté splnit svoji určující a historickou roli v boji proti kapitalismu a neztratit svoji tvář. To je pro Komunistickou stranu Československa realita dneška.

Zásadně odsuzujeme zákaz Komunistické strany Čech a Moravy, o který se již dlouho pokoušejí pravicoví tzv. demokraté, jako jsou pánové Štětina, Vondra anebo sám premiér Nečas. Všichni vědí, že nejen Vondrův, ale také ostatní návrhy jsou protiústavní, že se jedná o účelově politické návrhy, a to i přes doporučení Senátu vládě, který ji nemůže a nesmí úkolovat! Uvědomují si všichni tito šiřitelé, že jejich návrh by mohl v této době ODS uškodit i politicky? Vždyť to není KSČM, nýbrž samotná ODS, která je prolezlá kmotrovštinou. Všechny její výplody jsou projevem třídního boje – nebo je to snad jinak? Nestačí jim důkazy jedné pracovní skupiny, která neshledává podmínky pro zákaz KSČM, tak se na pokyn vlády vytvoří jiná, která by měla změnit názory té první a přispět k tomu, že vláda bude mít dostatek podkladů, na jejichž základě bude moci podat zmíněný návrh. Toto jistě není „demokratický postup“ vůči parlamentní straně! Cožpak může být takovýto přístup zvolen, jde-li proti principům právního státu?

Odsuzujeme-li tento přístup vlády a jiných subjektů vůči KSČM, neznamená to ale, že vůči současnému vedení KSČM – a jeho politice, kterou postupně zavádí tuto stranu do osidel sociální demokracie - nemáme kritický přístup. Očekáváme, že na sjezdu, který se uskuteční v příštím roce, najdou delegáti sílu k prosazení změn v politickém vedení a vrátí KSČM na linii marxismu-leninismu, proletářského internacionalismu, na stranu, která se oprostí oportunistických tendencí, naváže bližší kontakt mezi centrálou a základními organizacemi a s členskou základnou, že vedení strany vyvine větší úsilí k navázání kontaktů s ostatními levicovými subjekty včetně naší strany. Prosadí a v praxi uplatní tvrdší postoj vůči vládnoucím stranám a vládě jak v parlamentu, tak i v Senátu. Tyto požadavky by měly být podle našeho názoru součástí sjezdového jednání a posunout stranu vpřed. Nechceme dávat žádné návody, ale jsme přesvědčeni, že změna pomůže k větší aktivitě této strany. K úzké spolupráci levicových stran a hnutí určitě nepovede Stanovisko Výkonného výboru ÚV KSČM ze 46. zasedání Výkonného výboru dne 11. 11. 2011. Dovolte citovat: „Čím více členů se do předsjezdové diskuse zapojí, tím přesvědčivější mohou být konečná usnesení VIII. sjezdu KSČM. Řešením však není diskuse vedená pod vlivem jiných politických subjektů. Některé kritické radikalistické hlasy, jež se vyskytly na nedávné tzv. Pražské ideologické konferenci, která se konala za účasti jiného politického subjektu a dalších občanských sdružení bez jakéhokoliv vyústění k přípravě, úpravě či doplnění diskutovaných dokumentů, jsou cestou, která KSČM spíše rozděluje, než aby ji stmelovala či dokázala zefektivnit naši činnost. Pouhá radikalistická schémata, navíc vnitřně rozporná, nenadchnou voliče pro podporu KSČM a vyvolávají spíše negativní reakce. Pokud by tomu bylo naopak, pak by nemohlo dojít k událostem 17. 11. 1989 a k odklonu občanů od ideálů socialismu. Věrni teorii dialektického a historického materialismu musíme jasně vyjádřit, že návrat do doby před listopadem není možný. K sociálně spravedlivé společnosti a obnovení autority strany vedou jiné cesty než rádoby radikalistická vystoupení a projevy.“ Soudružky a soudruzi, tato strana (KSČM) nemá ani odvahu říci svým členům, že oním „jiným politickým subjektem“ byla KSČ a že oním občanským sdružením byl KOMSOMOL. Rozhodně odmítáme nařčení, že KSČ parazituje na práci KSČM, tak špatně na tom nejsme, nikdy jsme nebyli a nebudeme! Věříme, že k tomuto postoji KSČM zaujme v následujícím programu našeho dnešního jednání stanovisko generální tajemník naší strany soudruh Štěpán.

Soudružky a soudruzi, naše strana si vážila a váží národních hrdinů jako například Julia Fučíka, parašutistů Gabčíka či Kubiše, kteří provedli spravedlivý akt odplaty na Heydricha, a řady jiných. Nelze však jinak než z našeho pohledu opět tvrdě a jednoznačně odsoudit postoje a názory na vrahy Mašíny a spol., kteří zavraždili nevinné lidi pro splnění svých osobních a pro společnost nepotřebných cílů. Cožpak je lidsky únosné a společensky prospěšné, aby lidé ve vedoucích funkcích státu jako Nečas, Vondra, bývalý premiér Topolánek a řada jiných věnovala tolik osobní pozornosti a vyznávání se z toho, že tzv. odboj spojený s vraždami je tou správnou cestou odporu proti „totalitě“? Dle našeho názoru jejich chování, jakož i chování dnešních mocných tohoto státu nemá nic společného s tím, jak oni povyšují jejich barbarské činy na hrdinství, akt demokratického odporu, a je samotné na národní hrdiny, kteří si zaslouží státní vyznamenání a nikoliv „pouze a jenom jakési medaile“ udělené pány Topolánkem a Vondrou. Jde o realitu, která umožňuje v duchu amerického pojetí svobody, demokracie, humanismu a jak ve svém jednom článku píše novinář pan Schnur, aby „americké paradigma proniklo a postupně ovládlo i Evropu a umožnilo nazývat vraždu nebo lynč hrdinským činem odporu“. Autor dále uvádí, cit.: „...Běda těm, kteří takovéto činy pasují na akt demokratického odporu a jejich pachatele na národní hrdiny. A běda národu, který má takových hrdinů zapotřebí...“ konec citátu. Soudružky a soudruzi, k tomu není třeba něco dodávat, vystihuje to postoje většiny našeho národa, naší strany.

Soudružky a soudruzi, jedním z hlavních bodů pozornosti naší KSČ musí být také otázky spojené s naší každodenní realitou, a tou je život našich občanů a chování našeho státu v Eurozóně. Dosavadní postoje Evropské unie vůči novým zemím, které do tohoto prostoru byly přijaty, jsou pro život jejich občanů, dá se říci, přinejmenším zklamáním Přináší to pouze – alespoň prozatím – velice nepříjemné zásahy do jejich každodenního života a práce. Jsou vystaveni vysokému pracovnímu vytížení, zdražování, propouštění z práce kvůli uzavírání firem, ztrátě soukromí, neboť občan je sledován prakticky každou minutu na kterémkoliv místě, kde se nachází, a to ať povoleným anebo nepovoleným způsobem. Republika je nucena část svých suverénních práv předat do cizích rukou v Bruselu či jinde, a tím dochází ke ztrátě národní suverenity a rozhodování o bytí a nebytí na svém území. Tak například členské státy by měly do Bruselu předkládat ke schválení státní rozpočty, podílet se na zakoupení tzv. eurobondů – tj. společných dluhopisů, které by údajně měly pomoci řešit krizovou situaci v Evropské unii. Státy, které nebudou dodržovat stanovená pravidla, budou moci být sankcionovány a vystaveny dozoru Komise a Evropské centrální banky. Na co máme svoji vládu, parlament, když se de facto z Komise vytvoří ekonomická vláda. Už tedy bude chybět „jenom“ vytvoření nadnárodních orgánů vlády, která bude řídit své podřízené ve všech oblastech.

Naši občané nejsou dodnes podrobně seznámeni s tím, co obsahují tzv. maastrichtská kritéria a jaké to bude mít dopady na jejich další život při našem setrvání v Evropské unii. Vždyť například udržet nejvýše tříprocentní výši schodku v rozpočtu nebo zadlužení země 60 % HDP, už dnes jen těžko udržuje několik států. Většina z nich – včetně Česka – některá ze stanovených kritérií nejen nedodržují, ale překračují. Samozřejmě, že z toho budou vyplývat určité sankce, které neodnese nikdo jiný než lidé žijící v těchto zemích. Projeví se to nejen ve mzdách, ale i v cenách zboží a ostatních služeb. Jinými slovy – projeví se to nejvíce v oblasti životní úrovně nás všech. Zase nás napadnou síly nám nepřátelské, že děláme opět komunistickou propagandu, že strašíme lidi předem z věcí, které jsou teprve v rozběhové fázi apod. Zde si nelze odpustit obsáhlejší citace z projevu Václava Havla z prosince 1989: „Komunisté Vás budou strašit nezaměstnaností, není to pravda, ničeho se nebojte. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítelem socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách imperialismu, od něhož přijímám výslužky, že chci být majitelem různých podniků. Byly to všechno lži, jak se záhy přesvědčíte.“ PŘESVĚDČILI JSME SE! Cit. dále: „Slibuji Vám, že funkci prezidenta vezmu na jedno volební období, pak bych se chtěl věnovat práci dramatika.“ VÍME, ŽE VOLEBNÍ OBDOBÍ TOHOTO DEMOKRATA TRVALO 13 LET. Další citace: „Také Vám slibuji na svou čest, pokud se za mého volebního období nezlepší životní úroveň v ČSFR, sám odstoupím. Pro mne není rozhodující, s jakým slovem jsou sociální jistoty spojovány, ale to, jaké jsou. Já si představuji, že by měly být daleko větší, než jaké poskytovalo to, co mnozí nazývají socialismem. Možná se ptáte, o jaké republice sním – odpovím vám – o republice lidské, která slouží člověku, a proto má naději, že člověk poslouží i jí. Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národnostních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoliv důvodů hůře než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíce potřebují.“ NEODSTOUPIL A ČSFR KRÁTCE NATO PŘESTALA S JEHO VELKÝM PŘISPĚNÍM EXISTOVAT! CO NA TO DNES ŘÍKÁ 60 % OBYVATEL TÉTO ZEMĚ, ŽIJÍCÍ NA – ALE TAKÉ HLUBOKO POD – HRANICÍ CHUDOBY? Dále humanista pokračuje „…připravujeme koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální stresy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se někteří z vás domnívají. Všichni chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoliv jiného. Jsou lidé, kteří kalí vodu a panikaří, že se bude zdražovat. Dávejte si na ně pozor! Žádné gigantické zdražování nebo dokonce nezaměstnanost, jak to panikáři systematicky šíří, nic takového nepřipravujeme. Již nikdy do žádného paktu nepůjdeme. Také náš mnohokrát deklarovaný úmysl provést reformu tak, aby nevedla k velkým otřesům, velké inflaci, nebo dokonce ke ztrátě základních sociálních jistot musí naši ekonomové přijmout. Zde neplatí žádné – nejde to.“ Konec citace. Soudružky a soudruzi, tyto řádky nepotřebují další komentář. Musí ale být výrazným poučením pro naše občany, kteří na výše uvedená slova naletěli, kteří obdivovali a podporovali politický, ekonomický, hospodářský, morální a etický rozvrat republiky, a tím se stali jeho spolupachateli.

Obdobnými lžemi nás dnes opět pokrytecky krmí současná vládní garnitura, jinými formulacemi, jiným obsahem, ale stejnou formou, přičemž cíl zůstává stejný jako celých 22 let od převratu. Dnes nás jistě nebudou podezírat z toho, že jsme pod ochranou našeho současného hradního pána – prezidenta Klause, který tuto „komunistickou“ propagandu udělal ve svých odpovědích na „Novinky.cz“. Řadu jeho myšlenek zveřejnilo PRÁVO dne 25. 11. 2011. Prezident Václav Klaus se obává, že Českou republiku a Evropu čeká „desetiletí ekonomických ozdravných balíčků.“ Dále uvádí: „Moc veselá budoucnost to není. Česko čeká velmi slabý, ne-li nulový růst, což určitě není moc dobře, ale katastrofa to není. Slovo katastrofa si nechme na horší situace,“ uvedl prezident s tím, že otázkou přijetí eura se nemá smysl zabývat. Prezident si myslí, „že systém demokracie nepřestává fungovat, ale přestává být pravda to, že v současnosti dominuje demokracie například v evropské realitě. Základní principy demokracie jsou nepřetržitě narušovány a popírány, žijeme ve světě, který je daleko méně demokratický, než jak jsme si před 22 lety v listopadu 1989 mysleli, nebo alespoň já si myslel.“ Dále cit.: „...dluhová past se bude řešit na úkor občanů všech evropských zemí, nejen těch, které se extrémně zadlužily. To je můj předpoklad bezprostřední budoucnosti. V Bruselu se bude vládnout jako dosud.“ Prezident má strach, že francouzský prezident a německá kancléřka Angela Merkelová si nepřipouštějí alternativní řešení současné situace. Říká „vidí jenom jeden směr, jenom jednu jedinou cestu a já si myslím, že Evropa ve slepé uličce je, nemá žádné pokračování, není možné jít dál, to není tunel, na jehož konci by mohlo být nějaké nadějné světýlko, na konci slepé uličky není nic, ale oni to nechtějí připustit.“ S tímto můžeme pouze souhlasit, prezident není daleko od pravdy. Soudružky a soudruzi, nepotvrzujeme tyto, jakož i další postoje pana prezidenta. Námi byly již dávno řečeny závěry v tomto směru nejen k Evropské unii, vývoji u nás a ve světě. Máme je zakotveny ve svých dokumentech. Je potřeba dalších komentářů k tomu, co všichni víme, jak se chová a bude chovat kapitalismus kdekoliv na světě? Není to potřeba. Z našeho pohledu zde pan prezident zapomíná na jednu velmi podstatnou věc – na přiznání své viny a na svůj obrovský podíl při budování základů kapitalistického státu, na rozkrádání národního majetku, na vzniku mafiánských uskupení, kdy pro něj špinavé peníze byly naprosto legální součástí zdravé ekonomiky. Funkce ministra financí, předsedy vlády a předsedy nejsilnější a nejvlivnější pravicové strany jsou natolik významné a rozhodující, že je pouze velmi málo občanů této země, kteří mohli politický a hospodářský vývoj v České republice výrazněji ovlivnit než on, a to včetně vstupu do Evropské unie! VELMI KRÁTKÁ PAMĚŤ A PLÁČ NAD ROZLITÝM MLÉKEM, DO KTERÉHO PŘEDTÍM VÝRAZNĚ KOPL.

Dnes je potřeba spojit všechny síly, kterým není jedno jak se s námi zachází, a ústavními prostředky dosáhnout změny daného systému nejen u nás, ale ve světě, který je dnes jako sopka před svojí erupcí. K tomu nám nepomůže nikdo jiný než naše vlastní úsilí a spojené síly celého pokrokového světa. V tom bychom měli hledat své poslání, v naší každodenní činnosti. Musí nám jít o jinou budoucnost než tu, která je před nás stavěna našimi vládci země, Evropy a světa. Evoluční řešení nemůže přinést změnu a osvobodit lidstvo z kapitalistického utrpení. Našim lidem již dochází trpělivost nést takové „nakládačky“ na svých bedrech. Docela nahlas projevují svoje znepokojení nad stávající situací. Tato země je „zralá“ k tomu, aby se v blízké či v nepříliš vzdálenější budoucnosti stmelila jednota všech, kteří už nechtějí déle snášet bídu a ponižování od kapitalistického útlaku, kterého se nám dostalo jako odplaty po „Sametové revoluci“ neboli správněji řečeno, po kontrarevolučním převratu. Kde jsou všichni ti „hrdinové“ z ČKD – např. pánové Miler, přisluhovač JUDr. Čalfa, Šabata, Mejstřík, Kocáb, Vondra a dala by se jmenovat celá plejáda dalších, kteří pomáhali toto zlo našemu lidu – pod falešnými hesly demokracie apod. – vnutit a získat jej na jejich stranu. Proč tehdy neřekli na těch náměstích rovnou, o co jim jde! Proč otevřeně neřekli, že jim jde o nastolení kapitalismu ovládaného USA a jeho satelity a že chtějí lidem „zpříjemnit“ život tím, že budou muset znovu – jako tomu bylo za našich dědů a pradědů – bojovat za svůj holý život, právo na práci, sociální jistoty, zdravotní péči a další. Že se k nám znovu vrátí bída, chudoba, nezaměstnanost, žebráci, bezdomovci a jiné, v uvozovkách „demokratické“ kvality kapitalistického způsobu života, které je oberou prakticky o všechno, co jim socialismus za jejich poctivou práci dal. O tom dneska nikdo z nich nemluví, nevysvětluje lidem, proč jsme dospěli k takovýmto „radostným zítřkům“. Tehdy k realizaci svých záměrů potřebovali „ulici“. Dnes se na ty, kteří stáli tam pod balkonem Melantrichu a poslouchali své „principály“ (kteří s nimi hýbali jako s loutkami o nichž si mysleli, že snesou všechno), dívají přes prsty, přes tmavé dioptrické brýle, aby neviděli, jak jsou, v uvozovkách „štěstím“ bez sebe z toho tehdy tolik vyzvedávaného západního způsobu života. Musíme to být my, komunisté naší strany, kteří na faktech budou lidem otvírat oči. Myslím, že budeme mít dostatek příležitostí, a to nejen před volbami v příštím roce, mluvit s nimi o tom, proč jsme se dostali tam, kde se nyní nacházíme. I toto je náš dnešek!

Soudružky a soudruzi, my si nemůžeme stěžovat na to, že bychom měli nedostatek faktů a argumentů. Vždyť „oni“ nám je poskytují dnes a denně v praktickém životě, ale i v médiích. My si jich musíme všímat, učit se umět je správně vnímat, správně je pochopit a po tom je vysvětlovat. Neznamená to, že každý z nás musí být agitátor. Ale bez kontaktu s lidmi se k ničemu nedopracujeme. To už věděl i soudruh Gottwald. V tom byla tehdy síla strany. My si ji musíme opět osvojit. Toto je náš dnešek a naše budoucnost.

Není to tak dlouho, kdy si část naší společnosti připomínala 17. listopad 1989. To na straně jedné. Na straně druhé – i když ne v tisícihlavém shromáždění – došlo na veřejném prostranství, na Staroměstském náměstí, i za účasti zahraničních turistů, k „pohřbení“ iluzí o demokracii, které se nedožily 22 let. Samozřejmě, řekněme, a říci to hned musíme, že my jsme tam nebyli nikoliv z politického hlediska, ale pouze proto, že my jsme žádnými iluzemi o kapitalismu nežili ani tehdy, a nepřipouštíme si je ani dnes. Neměli jsme teda co pohřbívat. Kdo se tehdy dobře a pozorně díval, kde a kdo celé to tehdejší „divadlo“ režíroval a kdo ho organizoval, bylo mu jasné, o co se „hrálo“. My jsme věděli a víme to také i dnes, že „obyčejný lid“ podlehl tehdejší hysterii, podlehl těm, opakujeme, „principálům“, kteří na balkoně Melantrichu tahali své „loutky“ za provázky tak, jak potřebovali. Dnes sklízejí pouze to, co tenkrát zaseli. „Voda“ odnesla pravdu, solidaritu, bezplatné zdravotnictví, školství, životní a sociální jistoty, práci, péči o stáří a v nemoci, soběstačnost ve výrobě potravin, energií, podporu pro mladá manželství a rodiny s dětmi, bezpečí a klid, rozvoj ekonomiky státu a řadu dalších a dalších jistot, které jsou nenávratně pryč.

Podíváme-li se, soudružky a soudruzi, na vývoj ve faktech, co nám – společnosti – v Programovém prohlášení koalice slibovala, musíme konstatovat, že většina věcí byla anebo je schovaná pod pokličkou mlhy. Tehdy koalice slibovala, že nedojde ke zvýšení daně ani odvodů na sociální pojištění. Jak to dopadlo? Došlo ke zdanění stavebního spoření při snížení účasti státu, zavedla se vyšší daň z nemovitostí, došlo ke zvýšení DPH, spotřební daně apod. Dále pan Nečas 21. 5. 2006 prohlásil, že ODS nepřipravuje zavedení poplatků ve zdravotnictví. Skutečnost? ODS v lednu 2008 přichází s regulačními poplatky ve zdravotnictví, od 1. 12. 2011 je zvyšuje na 100,- Kč/den včetně kojenců. Jiný příklad. Bylo řečeno, že na pokrytí nákladů důchodové reformy bude zapotřebí 300 mld. korun. Ve skutečnosti finanční experti konstatovali, že by reforma stávajícího prvního pilíře a stávajících penzijních fondů stála sotva desetinu uváděné částky, přičemž výsledky by byly stejné. Dále. Koalice říkala, že bez sjednocení DPH na X % není možné důchodovou reformu provést. Skutečnost je však taková, že DPH nemá s důchodovou reformou nic společného. Ve skutečnosti pouze zajistí odliv peněz do soukromých kapes a největší tunel v novodobé historii. Přitom, jak zjišťují experti, by se potřebných 20 mld. na reformu dalo získat ze zisků ČEZ (20 mld.), dále zdanění hazardu by mohlo přinést 7 mld., zavedení progresivní daně by přineslo 5 mld. Prostředky by se mohly ještě získat z privatizací a zprůhlednění státních zakázek, kde mizí desítky miliard ročně. ODS a její předseda pan Nečas, i jako premiér, nedávno prohlásil, že náš stát má nejlepší prorodinnou politiku v Evropě! Pravda je však taková, že podpora rodin s dětmi se v posledních letech snižuje a že neexistuje vůbec žádná podpora absolventů vysokých a středních škol při nástupu do zaměstnání, neexistují sociální jistoty, chybí jesle, školky, ruší dětské domovy a kojenecké ústavy, snižuje invalidní důchody, a tak dále, a tak dále. Jejich další „zlepšovák“ je zavedení nového pilíře do důchodového systému, tedy soukromých fondů, do nichž se bude dobrovolně spořit 3 % z příjmu. Tím by se měl posílit důchodový systém a vyřešit problém s financováním důchodů v příštích letech. Co myslíte? Dojde k pravému opaku. Průběžný důchodový systém přijde nejméně o 20 miliard korun a vedle již nyní existujících penzijních fondů vzniknou další, avšak soukromé. Stane se to, že do jejich spuštění nalije stát miliardy, ale spořit do nich nikdo nebude. Tím se propad v příjmech důchodového systému nevyřeší, naopak, dojde k jeho zvýšení. Soudružky a soudruzi, mohlo by se hovořit ještě o řadě dalších a dalších nesrovnalostí s tím, co koalice slibovala a jaké byly výsledky. Dalo by se hovořit například o zadluženosti republiky, různých kauzách, které nás stojí miliardy a nejsou řešeny a dotahovány do konce, o kriminalitě, naší bezpečnosti, justici, policii, korupčních aférách, které nějak neberou konce, neprůhlednosti státních zakázek, vztazích mezi koaličními partnery, školství, zdravotnictví a dalších otázkách každodenního života jednotlivce i společnosti. Jak vidíme, otázek, které souvisí s naší každodenní činností, je příliš mnoho, avšak naše možnosti přispět k jejich řešení jsou de facto nulové. Mohli bychom si říci – proč se s tím zabývat, my jsme to nezapříčinili, ani jsme u toho nebyli. Ano, také by se to dalo takto řešit. To však není a nemůže být náš styl práce.

My, komunisté, jsme tu od toho, řečeno eufemisticky, abychom ukazovali na „nepravosti“, které se tu dějí a za které by měl být někdo zodpovědný. Bohužel, dnešní systém nevytváří podmínky pro to, aby se „zlořády“ odhalovaly a příslušnými orgány dle práva také řešily a trestaly. Dovolte příměr. Všichni velice dobře známe naše staré a lidovou moudrostí potvrzené české přísloví, které říká: Kdo lže, ten krade. Proč by toto nemělo platit právě u Nečasovy vlády! Vždyť to, co již bylo zmíněno, je o korupci a rozkrádání, a nejen ono, ale řadu dalších nešvarů vidíme, i přes velké sliby, na každém kroku dnes a denně velice mnoho. Není toho, soudružky a soudruzi, až příliš moc na tak malou zemi, jakou naše země je? My, kteří tu dneska sedíme a spolu s námi také drtivá většina lidí v této zemi, toho máme dost. Společnost je v úpadku morálním, stát v ekonomickém, svět a my s ním jsme v největší krizi, která tu kdy v dějinách byla. Všechno se valí na toho posledního člověka, který by se však měl také zamyslet sám nad sebou a položit si otázku, jak on sám se podílel a podílí na skutečnostech, které tu jsou a které ho tlačí čím dál tím víc do onoho bahna, ve kterém je už po krk a čeká jenom na to, kdy ho pohltí celého.

Dobu globální krize využívá domácí i světová buržoazie k tomu, aby pod jejím krytím přeskupila své síly. Lidové masy jsou krmeny aférami a problematikou, která je odvádí od poznání tohoto faktu. V našich poměrech se k tomu rozvíjí různá znechucující divadélka s pomocí mediálních slouhů, atd., atp. Pokrokové síly je třeba vést k tomu, aby hlouběji chápaly naši současnou situaci, respektive nynější svět. V tomto přístupu k věci je koncipován text tohoto referátu. Toto je i posláním naší Komunistické strany Československa – strany nejen dneška – ale i komunistů a pokrokových sil na celém světě. Jedině jednota a síla takovéhoto hnutí může mít úspěch v porážce kapitalismu-imperialismu. Jedině pak může zvítězit pravda a láska nad lží a nenávistí.

Soudružky a soudruzi, vše, co bylo v tomto referátu o minulosti a současnosti řečeno, to není nostalgické vzpomínání, to je část paměti národa, která má být navždy vymazána – a my jsme zde proto, abychom to nedopustili. Budoucnost pro nás musí znamenat pouze jedno – sociálně spravedlivý systém pro všechny – SOCIALISMUS 21. století. Nic jiného!