Projev nejvyššího představitele Kubánské republiky,
prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Kuby
a předsedy Státní rady a Rady ministru
Fidela Castro Ruz
na XIII. konferenci šéfů států a vlád Hnutí nezúčastněných zemí
Kuala Lumpur, Malajsie, 25. února 2003
(Těsnopisný
záznam - Státní rada)
Excelence a vážený příteli, pane Mahathire
bin Mohamade, premiére Malajsie, vážení vedoucí a ostatní členové delegací,
vážení hosté,
žijeme v těžkých dobách. V posledních
měsících jsme nejednou vyslechli slova a názory, při nichž člověka mrazí. V
projevu ke kadetům West Pointu 1. června 2002 prohlásil president Spojených
státu: "Naše bezpečnost bude vyžadovat, abychom vojenskou sílu, které
budete velet, transformovali ve vojenskou sílu, jež bude připravena okamžitě
zaútočit v jakémkoli temném koute světa." Týž den vyhlásil doktrínu
preventivní a překvapivé války, cosi, co nikdo v politické historii světa
neučinil. Měsíce nato, hovoře o zbytečné, ale téměř jisté vojenské akci proti
Iráku, uvedl: "...přinutí-li nás jít do války, budeme bojovat celou silou
svých ozbrojených složek." To nevyhlašovala vláda malého a slabého státu,
nýbrž hlava nejbohatší a nejmocnější vojenské mocnosti, jaká kdy existovala,
vlastnící tisíce jaderných zbraní, jež by mohly několikanásobně vyhladit
obyvatelstvo světa, a další strašlivé konvenční vojenské systémy a zbraně
hromadného ničení.
A my jsme "temné kouty planety".
Tak někteří vidí země třetího světa. Nikdo nás nikdy nedefinoval lépe, ani s
větším pohrdáním. My, bývalé kolonie mocností, jež si rozdělily a po staletí
vysávaly svět, jsme dnes společenstvím zaostalých zemí. Pro žádnou (z nás) dnes
neexistuje plná nezávislost, spravedlivé a rovné zacházení, ani jakákoli
národní bezpečnost, žádná není stálým členem Rady bezpečnosti, žádná nemá právo
veta, ani o ničem nerozhoduje v mezinárodních finančních institucích, ani si
neudrží své nejlepší talenty, ani se nedokáže bránit odlivu svého kapitálu,
ničení přírody a životního prostředí, k němuž vede rozhazovačný, egoistický, neuhasitelný
konzumní životní styl zemí s rozvinutou ekonomikou.
Po posledních světových jatkách ve 40.
letech nám byl slibován mírový svět, zkracování odstupu mezi bohatými a chudými
a že ti nejrozvinutější pomohou méně rozvinutým. Vše se ukázalo být obrovským
klamem. Nastolili světový řád, který není udržitelný ani snesitelný. Svět je
vlečen do slepé uličky. Za pouhých 150 let se vyčerpá plyn a ropa, jejichž
vytvoření trvalo planetě 300 milionu let. Za pouhých 100 let se lidstvo
rozrostlo cca o 1,5 miliardy a překročilo počet 6 miliard obyvatel. Bude zcela
závislé na energetických zdrojích, které teprve musí být vyzkoumány a
rozvinuty. Roste chudoba, staré i nové choroby hrozí vyhubit celé národy, země
podléhá erozi a ztrácí úrodnost, mění se klima, vzduch, pitná voda a moře jsou
stále zamořenější. Organizace spojených národu je připravována o autoritu, jsou
jí kladeny překážky a je ničena, zmenšuje se podpora rozvoji, od třetího světa
je požadováno zaplacení dluhu ve výši 2,5 bilionu dolarů, jenž je za současných
podmínek naprosto nesplatitelný, na druhé straně se každoročně utratí bilion
dolaru za stále dokonalejší a smrtonosnější zbraně. Proč a nač? Obdobně vysoká
částka se vynakládá na komerční reklamu, jež rozsévá mezi miliardami lidí
konzumní touhy, jež nelze uspokojit. Proč a nač? Nás druh je poprvé vystaven
reálnému nebezpečí vyhubení šílenstvím samotných lidí, obětí takové
"civilizace". Za nás, kteří tvoříme naprostou většinu, však nikdo
bojovat nebude. Jen my sami, za podpory milionu manuálních a duševních
pracovníku z rozvinutých zemí, kteří vidí, že také na jejich národy dopadá
katastrofa, jen když budeme zasévat myšlenky, vytvářet uvědomění, burcovat
veřejné mínění ve světe i v samotném americkém lidu, dokážeme (lidstvo)
zachránit. Nikdo nepotřebuje, aby mu to někdo říkal. Víte to více než dobře.
Naší nejsvětější povinností je bojovat a my budeme bojovat!
Děkuji mnohokrát. (Dlouhý potlesk).