Projev nejvyššího představitele Kubánské republiky,

prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Kuby

a předsedy Státní rady a Rady ministru

Fidela Castro Ruz

na XIII. konferenci šéfů států a vlád Hnutí nezúčastněných zemí

Kuala Lumpur, Malajsie, 25. února 2003

(Těsnopisný záznam - Státní rada)

Excelence a vážený příteli, pane Mahathire bin Mohamade, premiére Malajsie, vážení vedoucí a ostatní členové delegací, vážení hosté,

žijeme v těžkých dobách. V posledních měsících jsme nejednou vyslechli slova a názory, při nichž člověka mrazí. V projevu ke kadetům West Pointu 1. června 2002 prohlásil president Spojených státu: "Naše bezpečnost bude vyžadovat, abychom vojenskou sílu, které budete velet, transformovali ve vojenskou sílu, jež bude připravena okamžitě zaútočit v jakémkoli temném koute světa." Týž den vyhlásil doktrínu preventivní a překvapivé války, cosi, co nikdo v politické historii světa neučinil. Měsíce nato, hovoře o zbytečné, ale téměř jisté vojenské akci proti Iráku, uvedl: "...přinutí-li nás jít do války, budeme bojovat celou silou svých ozbrojených složek." To nevyhlašovala vláda malého a slabého státu, nýbrž hlava nejbohatší a nejmocnější vojenské mocnosti, jaká kdy existovala, vlastnící tisíce jaderných zbraní, jež by mohly několikanásobně vyhladit obyvatelstvo světa, a další strašlivé konvenční vojenské systémy a zbraně hromadného ničení.

A my jsme "temné kouty planety". Tak někteří vidí země třetího světa. Nikdo nás nikdy nedefinoval lépe, ani s větším pohrdáním. My, bývalé kolonie mocností, jež si rozdělily a po staletí vysávaly svět, jsme dnes společenstvím zaostalých zemí. Pro žádnou (z nás) dnes neexistuje plná nezávislost, spravedlivé a rovné zacházení, ani jakákoli národní bezpečnost, žádná není stálým členem Rady bezpečnosti, žádná nemá právo veta, ani o ničem nerozhoduje v mezinárodních finančních institucích, ani si neudrží své nejlepší talenty, ani se nedokáže bránit odlivu svého kapitálu, ničení přírody a životního prostředí, k němuž vede rozhazovačný, egoistický, neuhasitelný konzumní životní styl zemí s rozvinutou ekonomikou.

Po posledních světových jatkách ve 40. letech nám byl slibován mírový svět, zkracování odstupu mezi bohatými a chudými a že ti nejrozvinutější pomohou méně rozvinutým. Vše se ukázalo být obrovským klamem. Nastolili světový řád, který není udržitelný ani snesitelný. Svět je vlečen do slepé uličky. Za pouhých 150 let se vyčerpá plyn a ropa, jejichž vytvoření trvalo planetě 300 milionu let. Za pouhých 100 let se lidstvo rozrostlo cca o 1,5 miliardy a překročilo počet 6 miliard obyvatel. Bude zcela závislé na energetických zdrojích, které teprve musí být vyzkoumány a rozvinuty. Roste chudoba, staré i nové choroby hrozí vyhubit celé národy, země podléhá erozi a ztrácí úrodnost, mění se klima, vzduch, pitná voda a moře jsou stále zamořenější. Organizace spojených národu je připravována o autoritu, jsou jí kladeny překážky a je ničena, zmenšuje se podpora rozvoji, od třetího světa je požadováno zaplacení dluhu ve výši 2,5 bilionu dolarů, jenž je za současných podmínek naprosto nesplatitelný, na druhé straně se každoročně utratí bilion dolaru za stále dokonalejší a smrtonosnější zbraně. Proč a nač? Obdobně vysoká částka se vynakládá na komerční reklamu, jež rozsévá mezi miliardami lidí konzumní touhy, jež nelze uspokojit. Proč a nač? Nás druh je poprvé vystaven reálnému nebezpečí vyhubení šílenstvím samotných lidí, obětí takové "civilizace". Za nás, kteří tvoříme naprostou většinu, však nikdo bojovat nebude. Jen my sami, za podpory milionu manuálních a duševních pracovníku z rozvinutých zemí, kteří vidí, že také na jejich národy dopadá katastrofa, jen když budeme zasévat myšlenky, vytvářet uvědomění, burcovat veřejné mínění ve světe i v samotném americkém lidu, dokážeme (lidstvo) zachránit. Nikdo nepotřebuje, aby mu to někdo říkal. Víte to více než dobře. Naší nejsvětější povinností je bojovat a my budeme bojovat!

Děkuji mnohokrát. (Dlouhý potlesk).