Vystoupení M. Jakeše

na XXXIII. pražské teoreticko-politické konferenci

na téma

Aktuální problematika identity komunistického hnutí

Vážené soudružky a soudruzi, děkuji za kvalifikované úvodní slovo. Naše konference se koná v době, kdy si připomínáme 95. výročí vítězství Velké socialistické revoluce v Rusku, která otevřela cestu k vybudování nového společenského zřízení, socialismu v tehdejším Rusku. Tvůrcem tohoto vítězství byla KS Ruska. Po vítězství bylo třeba překonat odpor kapitalistického světa, vnitřní i vnější intervenci, zaostalost, poválečný rozvrat, ale také různé názory i ve vedení strany, které narušovaly její marxisticko-leninský charakter a identitu.

Co vlastně určuje identitu KS? Je to především její název komunistická – a ne moderní levice, její marxisticko-leninský program, stanovy, demokratický centralismus, práva a povinnosti členů strany, nezbytnost kritiky a sebekritiky, složení členské základny, internacionalismus a solidarita, i symboly. Právě v řadě těch - to zásad se nesprávně ustupuje pod tlakem antikomunistické propagandy i osobních názorů jednotlivých funkcionářů vnášených do strany, což oslabuje její jednotu a akceschopnost.

Zápas o identitu strany, její marxisticko-leninský charakter, probíhal již před revolucí, vzpomeňme „Pražskou konferenci“ sociálně demokratické dělnické strany Ruska v r. 1912.

V procesu budování socialismu bylo třeba vypořádat se s likvidátory, revizionizmem, oportunismem a reformismem a odstranit z vedení jejich nositele, neboť jednota vedení byla a je jeden ze základních předpokladů úspěchu. To je i zkušenost KSČ.

Zápas o marxisticko-leninskou identitu strany pokračoval i po druhé světové válce, šlo zejména o překonání důsledků vystoupení Chruščova ke kultu osobnosti Stalina na XX. sjezdu KSSS v r. 1956, které bylo v podstatě nejen odsouzením nezákonnosti, ale politiky KSSS při budování socialismu, vneslo do mezinárodního komunistického hnutí rozpory, vznikl zvláštní druh revizionizmu – antistalinismus, který oslabuje komunistické hnutí a je zneužíván nepřáteli socialismu, oslabuje marxisticko-leninskou identitu komunistických stran včetně KSČM. Důsledkem byly i události v Maďarsku v r. 1956, a poté i v dalších socialistických zemích včetně událostí r. 1968 v naší zemi. Na tyto události reagovala jediná poválečná světová konference představitelů KS v Moskvě v roce1969. Zhodnotila dosavadní vývoj a zdůraznila základní rysy společné pro všechny země, které nastoupily cestu budování socialismu.

Zápas o identitu, marxisticko-leninský charakter, probíhal v celém komunistickém hnutí včetně naší strany. Nezastupitelnou úlohu sehrála 3. komunistická internacionála, která stanovením podmínek pro přijetí strany do jejích řad rozhodným způsobem přispěla k posílení identity komunistických stran, jejich marxisticko-leninského charakteru.

Pokud jde o naši stranu, splnil rozhodující úlohu v prosazení marxisticko-leninského charakteru V. sjezd strany, kdy do čela bylo zvoleno nové vedení v čele s Gottwaldem. Po válce k marxisticko-leninské identitě KS v socialistických zemích přispělo Informační byro, které bylo později zrušeno.

V naší zemi došlo k narušení marxisticko-leninského charakteru strany v roce 1968. Příčiny byly objasněny v dokumentu Poučení z krizového vývoje, jehož závěry nebyly důsledně uplatňovány, stranu opustilo přes půl milionu členů v důsledku svého rozhodnutí, či při pohovorech s členy strany.

Obnovit marxisticko-leninský charakter po těchto událostech vyžadovalo značné úsilí. Přesto dodnes ani ve straně, ani ve společnosti není na polednovou politiku r. 1968 jednotný názor. K zásadnímu narušení identity strany došlo po listopadové porážce v r. 1989, jemuž předcházel převrat ve straně.

K narušení marxisticko-leninského charakteru KSČ došlo na mimořádném sjezdu KSČ konaném v prosinci 1989, který negoval výsledky práce strany, hlásil se k polednové politice r. 1968, k programu Socialistické internacionály a požadoval vyloučení členů bývalého vedení. po něm a po volbě Havla prezidentem došlo k rozvratu strany a odchodu statisíců členů. Zde je třeba hledat příčinu, proč řada soudruhů považovala za potřebné opět založit KSČ.

Základní příčinou porážky v r. 1989 nebyla neschopnost socialismu řešit problémy, ani ekonomická situace, ale důsledky Gorbačovovy politiky „přestavby“, která rozrušila stávající systém – šlo o politický Černobyl – a která otevřela cestu k restauraci kapitalismu včetně SSSR – dnes Ruské federace.

Půl miliardy lidí se stalo součástí kapitalistického světa. Vzali jsme si ze všeho toho poučení? Myslím, že nedostatečně. Do strany jsou zanášeny dávno uzavřené problémy, jako 50. léta, rok 1968, zda byl v ČSSR socialismus apod. Pokusem o narušení marxisticko-leninské identity strany byla vnucená diskuse o změně názvu strany, kterou většina členů odmítla. Byly změněny i symboly KS – rudá vlajka s pěticípou hvězdou, srpem a kladivem. Zůstala jen ta Internacionála.

To vše ukazuje, že zápas o marxisticko-leninský charakter strany, o její identitu je nezbytný, má-li strana plnit svoji úlohu a využít podporu občanů, jíž se jí dostalo v posledních volbách. Je třeba skončit s věčným omlouváním, což straně vnucují nepřátelé i soupeři. Je nezbytné zvýšit ideovou vybavenost členů strany, aby chápali současnou situaci, příčiny úspěchů, nedostatků, oč šlo v r. 1968, i porážky r. 1989.

Dovolte ještě připomínku k modernizátorům marxismu-leninismu. Souhlasím, že je nezbytné reagovat na společenský vývoj ve světě, zvyšovat přitažlivost politiky KS, reagovat na změny, ale nesmí se zapomenout na to nejdůležitější, že marxismus-leninismus je učení o třídním přístupu k řešení společenských problémů. Všechny pokusy neakceptovat to v zájmu její přijatelnosti škodí straně a jejímu revolučnímu zápasu, jehož cílem je odstranění kapitalismu a vybudování socialismu. Je nepřijatelné ignorovat to, jak to ukázala i porážka socialismu a obnova kapitalismu v Evropě.

Nakonec poznámku, že i někteří významní funkcionáři při oprávněné a věcné kritice dnešních poměrů považují za potřebné „kopnout“ do minulého režimu.

Jsme přesvědčeni, že existující problémy ve světě i v naší zemi není schopen vyřešit kapitalismus, který je způsobil, ale jen socialismus.

3.11.2012